RUSTY LOVE

Duhový most

Ať je to jakkoliv bolestivé a jakkoliv si přejeme, aby tu s námi naši čtyřnozí kamarádi byli navždy, často na sedaččce obložená zlatými kožíšky klidně oddechujících hafanů přemýšlím o tom, jestli jsme se nezbláznili, když jsme se dali na chov s vědomím a jistotou, že žádný z naších pejsků nás v dohledné době velmi pravděpodobně nepřežije. A tak prožíváme chvíle radosti, spokojenosti, občasné frustrace ze zničených věcí, sežraných potravin určených pro lidi, abychom následně, kdy s našimi hafany něco je, toužili po tom, aby zničili půl baráku, hlavně když s námi ještě chvilku zůstanou. Ale i tak naše přání a tiché modlitby bohužel už několikrát zůstaly nevyslyšeny a na našich srdcích se s postupujícím časem objevuje víc a víc ran a jizev po ztrátě těch, které máme tak rádi a po té, co se jim snažíme zajistit co nejlepší život, nám navždycky zamávají. 

Senioři mají v naší smečce privilegované místo, starých vysloužilých pejsků z chovatelského, výstavního nebo pracovního pole se nezbavujeme, což je v některých chovatelských stanicích běžné. U nás naopak vynakládáme veškeré dostupné prostředky na to, aby s námi mohli v klidu strávit svá dědouškovská nebo babičovská léta, obklopeni láskou, péčí a jejich život s námi trval co nejdéle. 

I přes naši péči, snahu a přání už nás pár našich kamarádů opustilo a my bychom jim tu chtěli věnovat tichou a láskyplnou vzpomínku.

"Máme Vás všechny doma, pořád na vás vzpomínáme, miláčci naši a věříme, že se shledáme, až přijde náš čas. Do té doby vyhlížím duhu, mazlím chlupy z vašeho kožíšku v sáčcích na volantu, kde se mnou jedete kamkoliv se vydám a čas od času cítím závan vzduchu z vrtící oháňky a vím, že jste blízko i když na zavolání už nikdo nepřijde. Dávejte tam nahoře na sebe pozor a občas zamávejte, ať dvounohé mamce není tolik smutno...

Jak říká jedno anglické pořekadlo: Kdyby vás láska mohla zachránit, žili byste navždy..."

—Autor neznámý, Duhový most